Monografie představuje příručku shrnující aktuální stav altajské diachronní lingvistiky. Soustřeďuje se na vývoj poznání turkické, mongolské, tunguzské, korejské a japonské větve, nejprve v perspektivě deskriptivní, posléze komparativní. Zvláštní pozornost je věnována historii dílčích i obecných klasifikačních modelů, vedle přehledu etymologických výkladů základních etnonym (Turek, Mongol, Tungus) a choronym (Korea, Japonsko) a historii ustanovení hláskových zákonů uvnitř jednotlivých větví i mezi nimi. Pro ilustraci společného původu je představen jmenný a zájmenný pádový systém. Detailně je pak zmapována historie etymologických analýz všech systémů číslovek v altajských jazycích. Publikace je určena pro lingvisty, historiky, antropology i archeology, zabývající se Sibiří, Centrální Asií a Dálným východem.
