Kniha líčí postavení cizinců v Rakousku (1750–1867) s ohledem na moravské poměry. Historickým bádáním doposud nedotčené téma otevírá nový pohled na migraci obyvatelstva a zejména úsilí raně moderního státu o evidenci, kontrolu a propustnost hranic. V otázce svobody pohybu boří zažité představy o privilegovaném postavení vyšších vrstev společnosti. Pasové předpisy jednoznačně upřednostňovaly profesní a sociální skupiny, jejichž cestování přinášelo užitek pro stát. Nejméně vítanými z tohoto pohledu byly kavalírské cesty mladých šlechticů, zatímco jejich pracující vrstevníci získali bez obtíží cestovní doklady. Síť dobových právních předpisů, vytvořená studiem právních pramenů (zákonů a úřední korespondence) je zde srovnána s historickou skutečností získanou na základě archivních pramenů. Migrace, hranice, pas, vízum, deportace jsou s narůstajícími vlnami uprchlíků po celém světě stále aktuální. Kniha ukazuje historické kořeny tohoto vývoje a přispívá tak k pochopení jevů každodenního života.
