Monografie se zabývá prozkoumáním a zhodnocením vybraných aspektů interkulturní mediace jako preventivního procesu a nástroje pro řešení konfliktů způsobených kulturní diverzitou. Autoři vycházejí z pojetí interkulturní nebo intersociální mediace, jak je vymezena v západních zemích, kdy se v rámci tohoto vymezení rozumí intervence třetí strany (školeného mediátora) orientovaného směrem k uznání, vzájemné komunikaci a pochopení, zmírnění konfliktu mezi sociálními nebo institucionálními aktéry, kteří jsou etnicky, ale zejména kulturně rozdílní. Nedílnou součástí studie je analýza právního stavu de lege lata i de lege ferenda a případně návrhy právních úprav. Rozšíření interkulturní mediace v českém prostředí je řešením, kterým lze výrazně redukovat protiprávní chování vyplývající ze soužití odlišných sociálních a kulturních skupin, odlehčit justici a podpořit inkluzivní občanskou společnost, k čemuž by měla přispět i tato publikace.
