Dva aktéři edice náleží k nejvýznamnějším českým dějepiscům. Josef Šusta (1874–1945) spolu s Josefem Pekařem vytvořili nejen vlivnou dvojici, jež zásadně ovlivňovala české a československé dějepisectví (zejména ve 20. a 30. letech), ale zásadně přispěli také k výchově mladších představitelů historické vědy, jako byl i František Hrubý (1887–1943). Rozsáhlá úvodní studie sleduje všechny významné milníky osobního, akademického a veřejného života obou historiků. Vlastní edice přináší svébytnou sbírku korespondence mezi oběma dějepisci, která pokrývá více než 20 let. Korespondence přibližuje osobní, vědeckou a organizační situaci v českém dějepisectví od počátku první republiky do období druhé světové války. Odkrývá např. fungování ČČH nebo vznik syntézy světových dějin (Dějiny lidstva), vztahy mezi politickým životem a světem historické vědy. Objemná korespondence je doplněna několika přílohami, např.: výběrem z Hrubého deníku, či pohřební řečí Rudolfa Urbánka nad hrobem F. Hrubého.
