Dvojici historických románů z první poloviny 16. století Krvavá lázeň a Šťastná hvězda napsal slavný finský spisovatel Mika Waltari v letech 1948 a 1949, brzy po světovém úspěchu Egypťana Sinuheta. Waltari měl toto své dílo o dobrodružném putování písaře Mikaela a jeho druha, siláka Anttiho v křesťanských a později islámských zemích ze všech svých historických románů nejraději.
Krvavá lázeň se odehrává částečně ve Waltariho vlasti, "v daleké severní zemi, již kosmografové znají pod jménem Finlandia". Písař Mikael, který pro svůj nemanželský původ nemůže pomýšlet na církevní kariéru, a jeho druh, na první pohled prostoduchý silák Antti, z finského města Turku prchají do Evropy, zmítané náboženskými a mocenskými boji. Zažívají veselý studentský život na pařížské Sorbonně, v Německu se zaplétají do bojů selské války, vyvolané reformací Martina Luthera, z bolestné blízkosti sledují kruté mučení při čarodějnických procesech, účastní se barbarského vyplenění Říma. Poté se vydávají na cestu pokání, ale Bůh a Alláh rozhodnou jinak. Mikael a Antti se ocitají v samém středu islámského světa, na dvoře sultána Sulejmana. Mikael je zpočátku okouzlen. Obdivuje náboženskou toleranci Osmanské říše, v níž si jsou všichni zdánlivě rovni a každý může dosáhnout i toho nejvyššího postavení. Postupně však dospívá k hořkému prozření. Vidí, že všichni jsou jen sultánovými otroky a každý si může svobodně vybrat jen to, zda přijme islám a nasadí si na hlavu turban, nebo zda o hlavu raději přijde, a častěji než pocty a vysoké hodnosti na lidi čeká náhlá smrt z rukou němých otroků. Mikael se stává zbraní v boji, který mezi sebou vedou dva sultánovi nejbližší: oddaný velkovezír Ibrahim a milovaná favoritka Roxolana. Waltari poutavě, barvitě a s hořkým humorem líčí dobu i život svých hrdinů, krvavé bitvy, spletité intriky, zákeřné zrady, krátké chvíle pomíjivého pozemského štěstí i krutost historie, pro niž lidské životy neznamenají nic.
Z finštiny přeložila Markéta Hejkalová, ilustrace Zdeněk Mézl. Vázaná s přebalem
