V letech 1946-1953 postihly "vnitřní odsuny" asi 100 000 osob. Příprava a realizace těchto opatření vypovídá mnohé o politice, myšlení a náladách tehdejší české společnosti. Na konkrétních plánech, včetně těch nakonec nerealizovaných, se v různé míře podílela řada motivů, jejichž analýza ukazuje především na pragmatický charakter komunistické politiky. Práce ukazuje, že právě komunistická taktika směřující k získání a udržení mocenské kontroly byla hlavním hybatelem sledovaných vnitřních přesunů, a to i navzdory některým proklamovaným strategickým cílům československé politiky. Některá opatření se dokonce dostávala do příkrého vzájemného rozporu, jak ukazuje např. právě přesun Němců na Jáchymovsko uskutečněný "ve vyšším státním zájmu" z důvodu zajištění pracovních sil pro uranový průmysl. Toto opatření zcela popíralo zásady a cíle paralelně realizovaného přesunu a rozptylu Němců od hranic s Německem do vnitrozemí. Pozornost komunistů se přitom od počátku, byť postupně přesouvala od perzekuce tzv. národně a státně nespolehlivých obyvatel. Národnostní kritéria však i nadále sehrávala důležitou roli v sociální realitě. Pozornost je v knize krátce věnována i zasazení problematiky poválečných "vnitřních odsunů" a národnostní asimilace do dobového středoevropského kontextu, zejména s ohledem na situaci v Polsku.