Věrní a rozumní mezi skepsí a nadějí

Lubor Kysučan

Sedmá generace 

Jsou knihy, které se stanou úspěšnými proto, že jsou opravdu dobré. A jsou knihy, které sice nemusí být až tak dobré, nicméně se dočkají zaslouženého úspěchu proto, že se dotknou tématu podprahově dřímajícího v myslích lidí a vibrujícího v neviditelných synapsích a komunikačních pavučinách lidské společnosti. Jejich tvůrce, který téma poprvé vysloví a pojmenuje nahlas, a obsadí tak dosud neosídlenou niku, zpravidla neunikne osudu kultovního autora. O knihách Hany Librové lze říci, že si svůj úspěch zasloužily z obou uvedených důvodů. Platí to jak pro první díl její nezamýšlené trilogie — Pestří a zelení (1994) a jeho následné pokračování Vlažní a váhaví (2003), tak pro nejnovější knihu Věrní a rozumní (2016).

Hana Librová, uznávaná a v nejlepším slova smyslu ctihodná brněnská socioložka a univerzitní profesorka, ve své trilogii zkoumá postoje dobrovolné skromnosti jako jednu z alternativních odpovědí na (nejen) ekologickou krizi. Zásluha autorky tkví nejen v tom, že výzkum tohoto hnutí uvedla do českého vědeckého prostředí, ale že jej současně obohatila o mnohé cenné osobní postřehy a objevy. Navíc velkou část své vědecké práce, teoretické i terénní, věnovala poctivému zkoumání tohoto kulturního fenoménu a objevila jeho typicky česky, respektive česko-moravsky neopakovatelné alternativy. Stejně neopakovatelné jsou její originální kategorie — pestří, váhaví, věrní a rozumní, obsahující v sobě jak terminologickou výstižnost, tak poetickou neuchopitelnost. Nejlepším důkazem autorčiných kvalit jsou nejen ceny, jichž se jejím pracím dostalo, ale i přeplněné sály, kdekoliv se se svou novou knihou na čtenářských besedách objeví.

Celá recenze