V publikaci je prezentován empirický výzkum výslovnostních chyb českých žáků učících se němčině jako druhému cizímu jazyku na základní škole. Jeho cílem bylo ověřit, v jaké míře mají žáci obtíže s výslovnostními jevy v němčině, ve kterých čeští rodilí mluvčí obvykle chybují. Dále bylo zjišťováno, jakým způsobem se v chybách projevuje transfer z dříve osvojených jazyků žáka, tj. mateřského jazyka (češtiny) a prvního cizího jazyka (angličtiny). V rámci teoretických východisek je pozornost věnována různým pojetím výslovnosti z hlediska cílů výuky cizích jazyků, definicím jazykových chyb, jejich příčinám, dále pak vývoji výslovnostní normy spisovné němčiny a metodickým přístupům při zkoumání chyb.
